MODLITBA ZA JERUZALÉM
Po vzniku státu Izrael v roce 1948 začali někteří kazatelé volat po návratu církve k tzv. židovským kořenům křesťanské víry. V souvislosti s tím začali stále častěji vyučovat o tom, že by se křesťané měli modlit za pokoj Izraele a Jeruzaléma.
Toto učení se dnes šíří v mnoha sborech a je zcela nekriticky přijmáno. Naskýtá se zde tedy otázka- skutečně se křesťané mají v první řadě modlit za pokoj Jeruzaléma? Vyučoval něco takového Pán Ježíš nebo první církev? Při zkoumání této otázky se podíváme nejprve do Starého zákona.
Požadavek modlitby za pokoj Jeruzaléma je zapsán v Ž 122,6:
„Za pokoj Jeruzaléma se modlete: "Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!“
V žalmu je použito slovo pokoj. Hebrejský pojem pro “pokoj” je šálom, je odvozen od slovního základu, který znamená být úplný, celý. Slovo šalom je proto často používáno k přání či vyprošování "dokonalého a ničím nerušeného života."
Zamysleme se dále. Co víme o době vzniku tohoto žalmu?
- autorem žalmu je král David.
- Jeruzalém byl postaven (Ž 122,3 Jeruzalém je město výstavné, v jediný celek semknuté.)
- v Jeruzalémě neexistoval kamenný chrám. Boží truhla byla v Jeruzalémě postavena ve stanu. 2 Sam 6,17.
- Bůh Davidovi nedovolil kamenný chrám postavit. 1 Par 28,3.
- David však měl od Boha slíbeno, že jeho potomek (Šalomoun ) chrám postaví. 2 Sam 7,12.
- Žalm 122 nepatří mezi mesiášské žalmy, není v něm žádná zmínka o Kristu
- Žalm 122 nepatří mezi prorocké žalmy, není zde prorokováno nic o budoucnosti Izraele.
- Žalm 122 byl adresován židům, kteří bydlili v Izraeli a kteří měli možnost ho zpívat když fyzicky vstupovali do bran Jeruzaléma, proto je zde řečeno v Ž 122,2 :„Naše nohy se brzy postaví, Jeruzaléme, v branách tvých!“
- první církev tomuto žalmu nepřikládala žádnou zvláštní pozornost. Pán Ježíš ani apoštolové ho nikde necitují.
Shrneme-li si uvedená fakta dojdeme k závěru, že Ž 122 a jeho výzva žádat pokoj Jeruzalému byla určena především pro židy, kteří před příchodem Krista fyzicky bydlili v Izraeli.
Bůh však ve své neskonalé moudrosti věděl, že ho židé jednoho dne opustí, Jeruzalém bude zničen, a židé budou odvedeni do zajetí. Proto Bůh ústy Jeremiáše židy vyučuje, ať se v této nové situaci v níž se ocitnou, již nemodlí za pokoj Jeruzaléma, ale předkládá jim požadavek modlit se za pokoj pohanských měst, kde budou přebývat. Proto v Jer 29,7 čteme:
„Usilujte o prospěch města, do něhož jsem vás vystěhoval, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho prospěchu je i váš prospěch".
Slovo šalom je tu použito hned třikrát. Podívejme se na dobu vzniku této výzvy.
- Autorem je samotný Bůh, který ji sděluje ústy Jeremijáše zajatým židům v Babyloně.
- Jeruzalémský chrám byl zbořen.
- Bůh židy nežádá, ať se modlí za pokoj Jeruzaléma ani za návrat do Izraele ani za opětovné postavení chrámu.
- nařizuje jim modlit se za pokoj každého pohanského města kde v zajetí bydlí.
Vidíme tedy, že tento požadavek zapsaný v Jer 29,7 se týkal všech židů, kteří fyzicky bydlili mimo území Izraele. Tento verš však pro Židy neztratil dodnes nic na své aktuálnosti. A Židé proto i po zničení druhého chrámu v roce 70 se jím rovněž řídí a po téměř 2000 let své historie se modlili za pokoj každého města, kde přebývali ve vyhnanství.
Zrekapitulujme si tedy, že Bůh ve Starém zákoně ustanovil, aby se Židé podle předem dané situace modlili za pokoj jednoho ze dvou geografických míst:
Prvním místem byl Jeruzalém, pokud přebývali židé v zemi Izraelské.
Druhým místem bylo každé pohanské město, kde židé ve vyhnanství bydlili.
Vraťme se nyní k otázce, kterou jsme zmínili již na počátku. Mají se křesťané v první řadě modlit za pokoj Jeruzaléma? Odpověď na tuto otázku je jednoznačná - Nový zákon toto na žádném místě křesťany neučí, ani to po nich nepožaduje. Nenechme si proto na krk vložit nějaké nové jho zákona, co máme "správného" dělat, když nás to nová smlouva v Ježíši Kristu neučí.
Když apoštol Pavel vyučuje křesťany za co vše je třeba se modlit, modlitbu za pokoj Jeruzaléma z Ž 122 samozřejmě vůbec nezmiňuje a místo toho říká v 1 Timoteovi 2:1:
„ Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.“
Pavel tedy říká, že křesťané se mají především modlit:
- Za všechny lidi
- Za krále a všechny vysoko postavené
Když apoštol Pavel v 1 Tim. 2,1 píše, že Bůh chce aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy, nepopírá tím to, že při svém židovském původu bylo jeho hlavní touhou aby byl spasen především národ z něhož pocházel, tedy židé. Proto v listu Římanům 10:1 čteme:
„ Bratři, toužím celým srdcem a modlím se k Bohu za spásu Izraele.“
Všimněme si jasného cíle modliteb apoštola Pavla, on se nemodlí za pokoj města Jeruzaléma, neboť Ježíš nepřišel aby spasil kamenné město, ale modlí se za spasení Izraele, tedy za spasení konkrétní skupiny lidí. Tento Pavlův postoj pro nás může být velkou inspirací i dnes. Jako Češi se modleme za náš národ, aby lidé, kteří hovoří stejným jazykem jako my, byli také spaseni. Pokud Vám Bůh položí na srdce modlit se i za další národy, třeba za Vietnamce, Romy, Ukrajince, Židy -potom se za ně modlete, ať jsou také spaseni. Neboť to je přání Nebeského Otce „ aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.“