JEŽÍŠOVY KOŘENY KŘESŤANSKÉ VÍRY
V souvislosti s Římanům 11. kapitolou je dnes křesťanům často vštěpována myšlenka, že židé jsou olivou a křesťané jsou po svém uvěření naroubováni na tuto olivu Izraele. Například Gerloff píše:
„že se tito ne-židé dali vylomit ze své původní plané olivy a nechali se naroubovat na ušlechtilou olivu Izraele“.
Johannes Gerloff, Izrael a pohanské národy, Ostrava 2007, str.93
Položme si nyní otázku - skutečně jsou židé onou olivou? Při hledání odpovědi na tuto otázku se podívejme na již zmíněnou 11. kapitolu Pavlova listu Římanům:
16 Jsou-li totiž svaté prvotiny, je svaté i těsto. A je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. 17 Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy, 18 nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, pamatuj, že ne ty neseš kořen, ale kořen tebe. 19 Řekneš tedy: "Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován." 20 Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se. 21 Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, věz, že by neušetřil ani tebe. 22 Pohleď tedy na Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li ovšem v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty. 23 Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu. 24 Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří jsou přirozenými větvemi, naroubováni do své vlastní olivy?
Při četbě tohoto Pavlova zamyšlení nelze přehlédnout, že v něm ve skutečnosti apoštol vůbec nenapsal, že jsou židé onou olivou. Z tohoto důvodu je třeba se podívat dále do Nového zákona, kde v Jan 15:1 Ježíš používá velmi podobný obraz, když hovoří ke svým židovským učedníkům a přitom jim říká :
1 Já jsem ten pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. 3 Vy jste již čistí kvůli slovu, které jsem k vám mluvil. 4 Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. 5 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete dělat nic. 6 Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest a uschne; a budou sebrány a hozeny na oheň a shoří.
Je zde velmi jasně napsáno, že Pán Ježíš Kristus je tím pravým vinný kmenem, a jeho učedníci jsou jen ratolestmi, které potřebují k růstu a nesení ovoce být spojeni s kmenem - Ježíšem Kristem. Pokud tato místa v Jan 15,1-6 a Řím 11,16-24 porovnáme nalezneme v nich shodné znaky:
Jako druh rostliny je zmíněno víno a oliva.
Věřící jsou přirovnáni k ratolestem a větvím.
Zdrojem výživy výživy učedníků je tedy vinný kmen a kořen olivy.
Kdo je tedy tím kmenem a kořenem - Ježíš Kristus nebo Židé?
Při dalším našem uvažování je třeba zdůraznit, že se na obou místech jedná o přirovnání neboli obraz. Žádný křesťan není ve skutečnosti větví, nikomu tudíž neroste na hlavě listí a z uší mu neraší víno. Protože jde pouze o obraznou řeč, není proto podstatné, zda se hovoří v těchto přirovnáních o olivě, vínu či o fíku. Rovněž by bylo bezobsažné zkoumat, proč jsou křesťané jednou přirovnáni k větvím a podruhé k ratolestem. Na obou místech chtěli jejich autoři upozornit na stejný princip, že křesťané nemají sílu sami ze sebe, ale potřebují být v úzkem spojení se zdrojem jejich víry – Ježíšem Kristem. Vzhledem k tomu, že v Jan 15. kap. je velmi konkrétně řečeno, že kmenem, na který musejí být křesťané napojeni aby neuschli, je Ježíš Kristus. Je možno proto předpokládat, že i v v Řím. 11 je tím nejmenovaným kořenem, který potřebují ratolesti k životu, pouze Ježíš Kristus. Jen on je zdrojem víry. Představa, že by křesťané měli být naroubováni současně do dvou rostlin, jednou do Krista a podruhé do Izraele, se proto jeví jako zcela mylná. Zvláště, když evangelium jasně říká o Kristu ve Sk 4, 12:
"A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni."
Pokud bychom chtěli dále hledat odpověď na otázku, kdo je kořenem, o kterém je řeč v Řím. 11, nemohli bychom také pominout Pavlovo prohlášení o pár kapitol dále v Římanům 15:12, kde píše:
"A znovu Izaiáš říká: "Bude kořen Isajův a pohané budou spoléhat na Toho, který povstane, aby vládl národům."
Apoštol Pavel tak ve stejné epištole připomíná, že kořenem, na který budou spoléhat pohané, je pouze Ježíš Kristus.
Naše uvažování nad obrazem v Řím. 11 uzavřeme konstatováním, že Pavel ve svém učení zcela logicky hovoří o tom, že se křesťané stali spoluúčastníky jediného pravého kořene a jediné pravé olivy – Ježíše Krista.